Po několika týdnech nesnesitelných veder tentokrát přeprchalo. Bylo to dobře a právě tak akorát. Člověk mohl chodit po vsetínském náměstí, aniž by musel každou chvíli vyhledávat stín, naopak měl k tomu ještě příjemnou spršku. Hláška: "Dneska je ale zima!" mě při dvaadvaceti stupních trochu rozesmála. Letošní léto svou délkou a intenzitou proměnilo naše vnímání.

Oběd s rejnokem. Jakožto účinkující jsme s @Katusi dostaly od organizátorů oběd. O dvě porce jsme se sestersky rozdělily s mým synem. Ten Katusi odměnil tradičním dětským označením všech dospělých osob ženského pohlaví, které nejsou máma nebo babička. Nebohá dívka se marně bránila: "Já nejsem žádná teta!" Ovšem největším zpestřením oběda bylo akvárium, ve kterém si lebedil šedý puntíkovaný rejnok. Plul si těsně vedle nás a vypadal přátelsky. 

Workshop dopadl uspokojivě. Více o něm psala Katusi, které ještě jednou děkuji, že přijala mé pozvání a šla do toho. Potěšilo mě, že jsem mohla naživo vidět @PetrEsner (ani jsme si nestihli popovídat!) a že nás v tom nenechala @Paluška, která přišla a zapojila se. 

@Paluška. Vždycky mi udělá radost, když potkám maminku, manželku, katoličku... která je šik, krásná, usměvavá, spokojená, vyrovnaná... prostě žena :) 

Stánky. To víte, jak jsou někde stánky, tak vás tam děti zatáhnou, ať chcete, anebo ne. Co jsem se z přítomných triček, tašek, náramků... dozvěděla? No přece LOVE. To je, oč tu běží. No jo, no... Kurňa už by konečně někdo měl začít sumarizovat, JAKÁ je ta Boží láska. Teda on už to určitě někdy někdo udělal, jen na těch tričkách to není. Zaujalo mě ovšem jedno přáníčko, na kterém stálo: "Neříkej Bohu, jak velký je tvůj problém. Řekni problému, jak velký je tvůj Bůh." To si asi budu občas připomínat. 

A pak už jsem chtěla jít domů. S pocitem, že co jsem měla učinit, učinila jsem. Ovšem dobrý Bůh mi ani tentokrát neodepřel drobnou laskavost (asi ví, že na to slyším:). Už už jsme se synem opouštěli festivalový prostor, když tu jsme míjeli hlouček lidí, ozývala se odtud kytara, housle, zpěv... U vchodu do jedné budovy stála malá pouliční kapela, jak se později ukázalo částečně náhodné uskupení, která vypalovala známé české chvály jednu za druhou. Copak by se mohla Kollenka udržet? Aj, to bylo pěkné! Když navíc zjistíte, že ta paní s kočárkem, co stojí vedle vás (ano, říkala jsem si, že zpívá dost dobře) je Gina... :) Škoda, že už mi došla baterka v mobilu (já toho kluka jednou roztrhnu, kolikrát mu budu opakovat, že si nemá hrát na mým telefonu hry??), nemám ani fotku. Ale ještě raději bych vám ukázala video. Protože ty cajdáky, co člověk najde na youtube, to se nedá poslouchat. Takže vám ani nemůžu zprostředkovat, jak nádherné bylo Nádherný. 

A tak jsem si při příležitosti festivalu UNITED vzpomněla na své pobývání mezi evangelickými křesťany, kteří toho pro mě udělali nemálo v době mé konverze. A taky na to, že jsem měla v plánu oživit blog společenství konvertité. Takže jeden úkol splněn a další jsou před námi, přátelé!

 

Dámy, byly jste výborné. Obě dvě. Ještě jednou díky!