Člověk člověku.
Jsi mrzák.
Nemohu tě vystát.
Nechápu tě a nerozumím ti.
Ale vím,
že až tě znovu potkám,
budeš stát po Jeho boku.
On ke mně nebude mluvit
jinak, než skrze tebe.
Jak bych ale mohla poslouchat?
Vždyť víš, že tě
nenávidím,
nerozumím ti
a nemohu tě vystát!
Jsi mrzák!
Dokud nepřekousnu,
že ti nemohu přijít na jméno,
že se tě bojím,
že jsi mě zranil,
že mě usvědčuješ ze zbabělosti;
dokud tohle všechno
neodhodím,
nikdy Ho neuslyším.
Mluví totiž tvými ústy.
Ústy přítele.
Komentáře
Poezie je extrémní záležitost.
Myšlenka této básně není nějak originální (což nevdí, básně nemají mít originální myšlenku, ale mají ji originálně vyjádřit). A na tuhle myšlenku, s kterou se občas setkávám, jsem trošíčku alergický. Takže si vyzkoušejte ten postup, který báseň doporučuje.
Na šéfa v práci? Klidně!
Na nepříjemného souseda? Klidně!
Na Hitlera, na Stalina? Na Kima?
Leda, že byste byli sv. František!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.