Kdybych byla básníkem,

napsala bych, že …

 

… jsem hrad a pevnost,

kterou kdosi varoval

před útokem.

… těžko věřit, když nebe

je klidné a lesy šumí.

 

… z hradeb se ozval poplach

a já tušila, co přijde.

… pevnost se obrnila zevnitř — zdi se zapustily

hlouběji do země,

zapřely se

a čekaly

náraz.

 

… dopadla koule vystřelená z katapultu.

Byla těžká jako kámen,

ale ne tak tvrdá.

Pevná jako ocel,

ale ne tolik studená.

Jako by byla z hlíny.

Neměla by se ale

hlína rozpadnout?

 

… země zaduněla,

vlna zachvění proběhla každým kamenem

a každou cihlou

od základů

až po střechu věže.

Spáry popraskaly —

neslyšně, neviditelně.

 

… je ticho,

před i za hradbami.

Jen uvnitř cosi hučí.

 

foto: @KMirjam