Kdybych byla básníkem,
napsala bych, že …
… jsem hrad a pevnost,
kterou kdosi varoval
před útokem.
… těžko věřit, když nebe
je klidné a lesy šumí.
… z hradeb se ozval poplach
a já tušila, co přijde.
… pevnost se obrnila zevnitř — zdi se zapustily
hlouběji do země,
zapřely se
a čekaly
náraz.
… dopadla koule vystřelená z katapultu.
Byla těžká jako kámen,
ale ne tak tvrdá.
Pevná jako ocel,
ale ne tolik studená.
Jako by byla z hlíny.
Neměla by se ale
hlína rozpadnout?
… země zaduněla,
vlna zachvění proběhla každým kamenem
a každou cihlou
od základů
až po střechu věže.
Spáry popraskaly —
neslyšně, neviditelně.
… je ticho,
před i za hradbami.
Jen uvnitř cosi hučí.
foto: @KMirjam
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.