@JiKu Ten žalm samozřejmě znám. Mluví o pronásledování, ne o jakýchkoli slzách.
"asi by mi ani nedošlo, že to je totéž"
To je kouzlo biblického překladu. Autograf nemáme, dochované (v případě SZ o hodně pozdější) rukopisy se rozcházejí; i tam, kde se původní podoba textu zdá být dochována přesvědčivě, může být jeho význam z různých důvodů těžko srozumitelný nebo se dá číst více způsoby, ...
"Je to báseň, neměla by se posuzovat pravidly jazykové logiky. Ale náhrdelník se podle mě na krk nepřipíná."
No právě.
Když autorka vytvořila antagonismus (opozici) dvojice moře / kapky, tak ho pak zbytečně devalvuje výrazem vytéká.
Když už moře, tak s tím s čím se pojí (příboj citů, záplava emocí...). Kapky? snad jako přechod k perlám (ale dře to). Vytéká? Míjí se jak s kapkama tak s mořem.
Spitfire:
Jde o to, že moře už tam jednou máte, a na tak malé dílko je to až přesolené.
Navíc tím opakováním to celkem likviduje metaforičnost toho výrazu moře. Všichni z úvodu básničky vědí, že to co se z vás vylévá je "moře". Opakováním to na hodnotě nepřidá.
Vezměte si ten paradox:
moře jako nitro jako to co se nedá vyslovit... a bum, vy to tam máte hned dvakrát.
Ten druhý odstavec je příliš okatou sázkou na jistotu. Což má i neblahý efekt na zbytek díla.
Je možné, že to máte naprosto promyšlené, jako v dílech Grégrová/Hiršal, ale nejsem si tím jist. V druhé půlce je na malém prostoru mnoho sloves a ve stejné koncovce (š).
Ten třetí odstavec je rána palicí: Chodíš sbíráš...a navlékáš. Z nadoblačných výšin tvrdý sešup na plac.
V čem shledáváte společné znaky svého nitra a moře
Promyšlené nemám nic. :) Já nejsem básník. To jsou jen veršíky, které mě kdysi napadly. Nikdy jsem nic nenapsala promyšleně a asi ani nenapíšu. Nemám takové ambice :)
Díky za postřehy.
V čem shledáváte společné... Je to velké, hluboké, široké, člověk nedohlédne konce, je to fascinující, občas je to rozbouřené, občas klidné...
Komentáře
"Jednou mi jej připneš na krk
a mé slzy mi budou ozdobou"
Kdyby Pánbůh byla žena, možná by opravdu všechny slzy sbírala a plačednice jimi ozdobovala.
Kdyby Pánbůh byla muž, patrně by se drtivá většina slzí odpařila, spolu s ostatními ryze pozemskými a nepodstatnými věcmi, v žáru ohně očistcového.
Kdyby... Kdyby...
Ještěže Pánbůh je Pánbůh :)
Kdyby Pánbůh byla muž ...
Miluji češtinu.
Žl 56,9 O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?
Liturgický překlad ovšem je té myšlence vzdálenější:
Ty sám si zapiš mou bídu, vpiš mé slzy do svého
záznamu, mé trampoty do svého svitku!
Peregrinationes meas tu numerasti:
pone lacrimas meas in utre tuo;
nonne in supputatione tua?
Kdybych ty věty viděl jen tak vedle sebe, asi by mi ani nedošlo, že to je totéž.
@JiKu Ten žalm samozřejmě znám. Mluví o pronásledování, ne o jakýchkoli slzách.
"asi by mi ani nedošlo, že to je totéž"
To je kouzlo biblického překladu. Autograf nemáme, dochované (v případě SZ o hodně pozdější) rukopisy se rozcházejí; i tam, kde se původní podoba textu zdá být dochována přesvědčivě, může být jeho význam z různých důvodů těžko srozumitelný nebo se dá číst více způsoby, ...
Kollenka: uměla byste nahradit slovo moře nějakým příhodným ekvivalentem ?
Prosté. Krásné. Prostě krásné! :)
Je to báseň, neměla by se posuzovat pravidly jazykové logiky. Ale náhrdelník se podle mě na krk nepřipíná.
PS: Asi by to bolelo.
Spitfire - ekvivalent co do významu?
Kollenka: jestli byste se nepokusila v tom "Vem si mé moře", nahradit to "moře".
Hm... Což o to, zkusit bych to mohla. Ale abych pak čtenářům nebrala možnost zapojit vlastní fantazii. Já vám to napíšu do zprávy. :)
"Je to báseň, neměla by se posuzovat pravidly jazykové logiky. Ale náhrdelník se podle mě na krk nepřipíná."
No právě.
Když autorka vytvořila antagonismus (opozici) dvojice moře / kapky, tak ho pak zbytečně devalvuje výrazem vytéká.
Když už moře, tak s tím s čím se pojí (příboj citů, záplava emocí...). Kapky? snad jako přechod k perlám (ale dře to). Vytéká? Míjí se jak s kapkama tak s mořem.
Spitfirovy postřehy by mohly být zajímavé i pro ostatní, proto sem kopiruji:
Kollenka: Kdybych to slovo musela nahradit, napsala bych nitro. To, co je uvnitř člověka. To, co se ani nedá vyslovit. Jen občas se to projeví slzami
Spitfire:
Jde o to, že moře už tam jednou máte, a na tak malé dílko je to až přesolené.
Navíc tím opakováním to celkem likviduje metaforičnost toho výrazu moře. Všichni z úvodu básničky vědí, že to co se z vás vylévá je "moře". Opakováním to na hodnotě nepřidá.
Vezměte si ten paradox:
moře jako nitro jako to co se nedá vyslovit... a bum, vy to tam máte hned dvakrát.
Ten druhý odstavec je příliš okatou sázkou na jistotu. Což má i neblahý efekt na zbytek díla.
Je možné, že to máte naprosto promyšlené, jako v dílech Grégrová/Hiršal, ale nejsem si tím jist. V druhé půlce je na malém prostoru mnoho sloves a ve stejné koncovce (š).
Ten třetí odstavec je rána palicí: Chodíš sbíráš...a navlékáš. Z nadoblačných výšin tvrdý sešup na plac.
V čem shledáváte společné znaky svého nitra a moře
Promyšlené nemám nic. :) Já nejsem básník. To jsou jen veršíky, které mě kdysi napadly. Nikdy jsem nic nenapsala promyšleně a asi ani nenapíšu. Nemám takové ambice :)
Díky za postřehy.
V čem shledáváte společné... Je to velké, hluboké, široké, člověk nedohlédne konce, je to fascinující, občas je to rozbouřené, občas klidné...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.