Mikuláši, řekni nám něco o sobě. Jak bys sám sebe popsal?

Blázínek! Pokud mně budete chtít namluvit, že něco nemůžu, tak se mýlíte. Všechno jde, když se chce. 
Jinak jsem asi jako každý jiný, mám svoje radosti i mindráky, tenisky i sandály, polštářek a také svůj kartáček.

Ale možná trochu vážně... Je mi devatenáct, mám zkreslené představy o životě, rád jsem mezi lidmi (občas), čas od času trávím čas s dětmi, snažím se hrát v naší chválové kapele na baskytaru, úspěšně jsem složil maturitní zkoušku, vyhlížím budoucnost, jak se říká na “výšce” a nepiju kafe.

Jak dlouho jsi na Signálech a co jsi tu doposud nejčastěji dělal?

7 let zpět, což mně bylo krásných 12 let. Myslím si, že mě nejvíc bavilo zaškrtávat v informacích o sobě, jestli mám radši delfíny nebo koně, kakao nebo čaj… Však to znáte.

Pak jsem pokročil k videím a postování velkých myšlenek malého chlapce a nakonec skončil u čtení vhodných blogů pro tak velkého chlapce, jako jsem já. Pak se možná někdy snažím vyplodit něco sám, ale mám radši jen konzumování, komu by se chtělo namáhat.

Pokud - jak říkáš - se ti příliš nechce se namáhat, co tě tedy vedlo k tomu přidat se do realizačního týmu?

Ono to asi souvisí s tím, že nejsem žádné básnické střevo. Výplody mé mysli nejsou vždy srozumitelné pro všechny a podat je srozumitelně není vždy jednoduché, zvlášť v písemné podobě. Proto nechci moc často zatěžovat požívače mými složitými myšlenkovými pochody. 
Každopádně v hloubi srdce rád přiložím ruku k dílu. A Signály prostě nejsou ten zapomenutý křesťanský web, prostě ne! :)

A jak jsem se ocitl v realizačním týmu? Ono to vlastně šlo nějak samo!

Co vidíš jako nejsilnější a nejslabší místa fungování Signálů? Chtěl bys něco změnit nebo naopak udržet?

Úplně nejvíc se mně líbí blogy, materiály a diskuze, tyhle věci by se nikam neměly ztratit. Pak jsem nejspíš nepochopil smysl záložek fotky a videa, páč na cizí lidi se mi moc koukat nechce. A možná bych byl rád, kdyby byly Signály srozumitelnější. Já sám stále objevuji nové a nové věci, o kterých jsem nevěděl!