Já ubohá

sedím u Boha,

u jeho nohou.

 

Jsou to nohy člověčí,

jen tichý hlas mě přesvědčí

že milovat je mám.

 

Jsou to nohy znavené

těžkou chůzí

od člověka k člověku,

od srdce z kamene

k srdci z hloží.

 

Já ubohá

klečím u Boha,

u jeho nohou.

 

Ty nohy jsou od krve

tak jako poprvé,

když jsi k nám přišel.

Vcházíš znovu

stejnými dveřmi

(se stejně těžkou závorou).

 

Chtěla bych,

věř mi,

jednou zůstat tam,

kde místo mám.

 

Ale musíš pro mne

znovu jít

se smutnou tváří.

 

Jmenuji se Máří.

 

Já ubohá

ležím u Boha

u jeho nohou.