Já ubohá
sedím u Boha,
u jeho nohou.
Jsou to nohy člověčí,
jen tichý hlas mě přesvědčí
že milovat je mám.
Jsou to nohy znavené
těžkou chůzí
od člověka k člověku,
od srdce z kamene
k srdci z hloží.
Já ubohá
klečím u Boha,
u jeho nohou.
Ty nohy jsou od krve
tak jako poprvé,
když jsi k nám přišel.
Vcházíš znovu
stejnými dveřmi
(se stejně těžkou závorou).
Chtěla bych,
věř mi,
jednou zůstat tam,
kde místo mám.
Ale musíš pro mne
znovu jít
se smutnou tváří.
Jmenuji se Máří.
Já ubohá
ležím u Boha
u jeho nohou.
Komentáře
Taky mi jedno zivotni obdobi byla Mari velmi blizka ....o:))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.