Jak už jsem ráda, že je po letním slunovratu! Je sice pravda, že mám ráději dlouhé slunečné dny a kratší noci než zimní čas rychlého stmívání, ale když ten náš malý člověk má v sobě jakési čidlo na světlo a vstává se sluníčkem. Takže v těchto dnech pravidelně o půl páté ráno :) A hádejte, co chce hned poté, co otevře oči? Maminku!

Takže se těším, až se zase jednou pořádně vyspím. Snad to bude brzy. 

Foto: www.pixabay.com

Podle počasí máme léto už nejméně měsíc. Ale kalendářně se jaro překlopilo v další roční období teprve nyní. Jaro... To letošní tedy stálo za to. Čeho všeho jsem se dotkla! O čem všem jsem byla nucena přemýšlet a co prožívat! Ani psát se o tom nedá, ani mluvit. Ale vzpomněla jsem si na svoje básně. Už dávno žádné neskládám. Už dávno se můj život točí okolo rodiny, dětí, nádobí, prádla... Není čas na snění. Není čas na to, mít hlavu v oblacích. Nebo přece...?

Snad se na mě nebudete zlobit, milí Signálníci, když vám v nadcházejícím letním čase budu servírovat svoje deset let staré básničky. Nechci se jimi chlubit. Chci se o ně podělit. Chci se o ně podělit, protože mnohé z nich v posledních týdnech znovu vytryskly z mého srdce, jako bych je opět prožívala, jako bych je poprvé psala na papír. (A můžou za to Signály, že se tak stalo. Může za to střetávání s vámi, s některými z vás. Co tedy Signály způsobily, to mají mít! :)

Hezké léto všem!

Vaše @Kollenka

Jaro

 

Potkalo mě jaro.

Zabolelo

jako krása, co míjí,

jako jablko,

kterého je jenom půl.

 

Já cizinka bloudím,

bez milého milá,

neutěšitelná.

 

Vše, co okolo se třpytí

   třeba louka rozkvetlá,

   třeba nebe plné hvězd,

   třeba o vítězství zvěst,

je jablka jen půl.

 

A bude to tak,

co je světem svět.

Lékem není čas,

ani zapomnění,

ty jsi fáč a mé srdce bolení.

Jen bol, srdce!

Nes své soužení!

Vždyť bez bolu by nebyl světem svět,

tak zatím zůstaň, duše.

Až nastane čas, potom leť!

 

Potkalo mě jaro.

Zavonělo

jako první schůzka

pod rozkvetlými kaštany.

Jaro je teplá dlaň,

pohlazení očí.

 

Ale jsou to tvé oči

jenom jako

i dlaň je jenom jako tvá.

 

Odpusť, že chci příliš,

já nenasytná.

 

Vše, co okolo se třpytí,

   třeba pod kaštany schůzka,

   třeba úsměv děcka,

   třeba mladý smích,

je jablka jen půl.

 

A bude to tak,

co je světem svět.

Duše, zatím zůstaň,

až nastane čas, potom leť!