Před pár dny jsem na Signály přidávala fotky z pouti křesťanských médií. Bylo mezi nimi i jedno selfíčko z vlaku. Když jsem na ně koukala, vybavila se mi vzpomínka na moje vůbec první selfíčko v životě. (Ano, patřím už svým způsobem mezi dinosaury. Pamatuju dobu, kdy selfíčka nebyla.) 

Bylo to v roce 2005 a já se účastnila svého prvního workcampu. Workcamp je výborná prázdninová dobrovolnická aktivita. Vyberete si zemi, kterou byste chtěli navštívit, a práci, při níž byste chtěli pomáhat. Nabídka je různorodá - můžete vycestovat do některé z evropských zemí, ale taky třeba do Kanady, Japonska anebo Myanmaru. Pomáhat můžete na dětských táborech, při organizaci festivalu, na ekologických farmách anebo při opravách památek. Já jsem si tehdy vybrala malou vesničku Sarraguzan v jihozápadní Francii, kde jsme společně s dalšími asi tak patnácti lidmi z celého světa opravovali zdejší historický kostelík. Našla jsem jeho fotku i na wiki

V naší skupině byla i dvě děvčata z Jižní Koreje. Moc fajn holky. Když jsme byli na výletě v Toulouse, udělaly jednu hrozně divnou věc. Vzaly svůj malý digitální foťák, obrátily ho proti sobě, nasadily úsměv, z prstů vytvořily písmeno V do gesta "victory" a stiskly spoušť. Chvíli jsem na ně koukala a pak jsem se zvědavě zeptala: "Co to děláte?" - "Tak se u nás fotíme. Pojď taky!" - Cvak. A moje první selfíčko bylo na světě. Štrachala jsem ve starých souborech na externích discích, co se nám válí doma na polici, a vyštrachala jsem ho. To je ono:

 

PS: Když už jsem se rozepsala o fotkách, neodpustím si připomenout, že vašim blogům může hodně prospět, když do textu vložíte nějaký vhodný obrázek. (A nemusí to být zrovna selfíčko:) Přinejmenším výběráři vám budou vděční, protože na homepage se mnohem lépe vyjímá pěkná tematická fotka než (někdy stále stejné:) profilovky.

PPS: Tím ovšem nechci říct, že by vám to na pofilovkách neslušelo.

PPPS: Jak používat fotky na blozích, o tom už se psalo třeba tady

Vaše @Kollenka