V sobotu byl krásný slunečný den. Společně se zástupci dalších křesťanských médií a s věrnými čtenáři, posluchači a diváky jsme jej strávili na pouti na Sv. Hostýně. Tradici těchto mediálních poutí založilo Radio Proglas, proto se i dnes většina poutníků rekrutuje právě z jejich posluchačů. Ti, kteří jsou nejvíc ochotní putovat, modlit se za média a setkat se tváří v tvář, patří především ke starší generaci.
Koordinátor Signálů Václav Vacek s poutníky u našeho stánku. Foto: redakce.
Abychom i my Signálníci byli na pouti něčím platní a aby kolemjdoucí měli důvod zastavit se i u našeho stánku, rozdávali jsme poutníkům naše letáky se slovy, že jestli mají doma nějakého puberťáka, který stále kouká do počítače, tak ať mu o nás také řeknou. Mnozí si letáček s poděkováním uložili do kabelky nebo do kapsy, a jestli na něj doma nezapomněli, informovali o nás mladší generaci.
Ne tak jeden drobný, bělovlasý pán. Také se přitočil k našemu stánku. Mile jsem se na něho usmála (úsměv prodavačky mám natrénovaný ještě z dob, kdy jsem brigádničila v papírnictví) a položila nacvičenou otázku: "Dobrý den! Máte doma nějaké vnuky, kteří často sedí u počítače?" Zvědavý pohled pána se změnil v pohled nedůvěrivě obezřetný. Mírně a jakoby nerad pokýval hlavou a suše odpověděl: "Jo." "Tak jim o nás řekněte," už už jsem natahovala ruku s letáčkem. "No to ne!" Pohled pána se z nedůvěřivého změnil v takřka nepřátelský a moje ruka polekaně klesla dolů. "To je tak... ne, ne," vypravil ze sebe rozhořčený poutník a já jsem pochopila, že si o internetu a nových technologiích nemyslí vůbec, ale vůbec nic dobrého. Přesto jsem to zkusila: "Ale tohle jsou křesťanské stránky, tak třeba...." - "Ne, vůbec, nikdy..." nenechal mě domluvit pán, naposledy mě probodl pohledem, jako kdybych za to všechno mohla, otočil se a odešel.
Doufám, že jsme toho dobrého muže svojí přítomností na svatém poutním místě příliš nepohoršili a že se rychle uklidnil například při rozhovoru s někým milým z Proglasu. Naši misi jsme splnili, udělali jsme, co jsme mohli a budeme doufat, že něco dobrého z našich modliteb a přítomnosti na pouti vzejde. Střípek ze sobotního odpoledne na Hostýně si můžete prohlédnout ve videorozhovoru s biskupem Pavlem Konzbulem, který doplňuje písnička skupiny Soumrak:
Vaše @Kollenka
P.S.: Mimochodem, problém mezigenerační komunikace v souvislosti s novými technologiemi reflektuje i písnička Jany Rychterové, která je sice z dětského CD, ale může být inspirativní i pro nás, kteří jsme jen o něco málo starší než děti:
Komentáře
Máte doma nějaké vnuky, kteří často sedí u počítače?"
Můj názor na věc: pokud takto položíte otázku a vzápětí nabízíte letáček s další www adresou, tak se nedivím, že někdo může reagovat podrážděně, protože si představí, že jeho ratolest u toho počítače bude trávit ještě více času než doposud.
Ale asi to byla jenom ojedinělá reakce, že jo ?
Slova jsou velice důležitá a pokud se správně používají, tak dělají zázraky. Pokud jsou požívana chybně, tak dělají zase neplechu.
V dnešní době plastové a "on-line" je živá komunikace velice důležitá a lidé začínají pomalu zapomínat, jak se vlastěn komunikuje na živo (bez ťukání do kláves či zběsilou jízdou prstem po displeji).
Jinak, pokud to byl na celé pouti jediná negativní zkušenost, tak je to celkém dobrá zpráva. Mohlo to být horší ;-)
Dobrá písnička :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.