Vendula Krůlová odchází ze své pozice koordinátorky signály.cz, kterou devět měsíců zastávala. Během posledních dnů „ve službě“ si ještě našla čas na rozhovor, ve kterém se dozvídáme nejen o jejím působení v Realizačním týmu, ale třeba i o tom, jak jsou pro signály důležití dobrovolníci, čím jsou signály jiné či o „slanosti“ uživatelů. :-)

Vendy, jak se ti na postu koordinátorky signály.cz pracovalo? Co považuješ za svůj největší úspěch?

Jsem opravdu ráda, že jsem zde tuto funkci, i když nakrátko, mohla zastávat. Devět měsíců je na něco až moc dlouhá doba. Nemyslím si to ovšem o vývoji signálů. Technologie jdou dopředu, co včera bylo novinkou, dnes už je hlubokou historií. Pro signály je výzva udržet se s dobou a přitom neztratit důležité hodnoty, kterými se liší od ostatních sociálních sítí a médií. Máme potenciál! Co se tedy povedlo? Dotáhnout věci, které byly potřeba a za mého příchodu už byly v plném proudu. Devět měsíců je takový porodní proces. Člověk si zvykne na prostředí teplého bříška, myslí si, že má všechno za sebou. Když přijde na svět, je to všechno úplně jinak a nestačí se divit. :-)

Asi očekáváš typickou „bilanční“ otázku: Co ti za devět měsíců tvého působení signály.cz daly a vzaly?

Signály mi daly zejména poznat dobré lidi, kteří chtějí něco dělat. Nemluvím jen o Realizačním týmu, ale i o dobrovolnících, kteří se dlouhodobě ve skrytosti podílí na chodu signálů a patří jim velký dík. Dále jsem si pak sama vyzkoušela vedení týmu, které bylo odlišné oproti mé předchozí zkušenosti, a proto možná zpočátku neefektivní. Některé věci bych teď dělala jinak, ale nelze plakat nad rozlitým mlékem. :-)

Nemyslím si ovšem, že by mi něco vzaly. Spíš jsem došla do životního stadia, kdy si uvědomíte, že potřebujete úplně změnit prostředí. Ty, kteří mě neznají, možná překvapí fakt, že jsem pracovala v církvi na různých pozicích již šestým rokem. Signály pro mě byly výzvou a návratem do Brna. Mám k nim blízký vztah. Ze zkušenosti ze Sekce pro mládež ČBK a působení na Diecézním centru mládeže v Českých Budějovicích to byl příjemný posun do centra mladých lidí a jistý druh návratu do starého dobrého Brna. Nemyslím si, že bych přecenila své schopnosti, na druhou stranu se nebojím umět odejít, když něčemu neumím dát ten správný směr a prostě to nejde. Čili mi signály zase jen daly, a to jistý druh sebepoznání a sebereflexe.

V čem vidíš budoucnost signály.cz?

Vidím zde potenciál pro vzdělávání, ať již e-learningem, nebo jinou formou, která bude pro mladé lákavá. Máme tu výhodu, že jsme křesťanské médium a nemalé! Ať si říká kdo chce, co chce! :-) Často lidé signály srovnávají s facebookem a řeší, co jak funguje a nefunguje. Chci jen upozornit a možná podnítit zamyšlení našich uživatelů: signály jsou naše. Jen my můžeme změnit, jak to na nich bude vypadat.

Mladí lidé jsou na internetu od útlého věku. Mají dotykové mobily, tablety, apod. Nelze jim to zakazovat, ale lze jim nabídnout něco víc, a to prostor pro sdílení a jistou internetovou komunitu. To sice facebook nabízí také, ale s tím i spoustu reklam „na míru“, až neuvěřitelně shodných s obsahem profilu. Každý má hned přístup k našemu účtu. Na signálech je do jisté míry bezpečný prostor jak pro sdílení víry, tak i možnost k jejímu prohloubení a kreativnímu vyřádění. Na facebooku je spousta přátel nevěřících, pro někoho může být výzva evangelizovat skrz různé odkazy, ale někdo na to prostě nemá a neznamená to, že by nebyl dobrý křesťan! Facebook i signály jsou propojené. Na signálech lze také zadávat akce z diecézí, vikariátů, ale i ciziny.

Proč to teď skomírá? Jsme zahlceni. Internet celkově lidi unavuje a místo procházky prosluněnou krajinou se člověk nechá ozařovat svým monitorem. Můžeme tedy v budoucnu nabídnout kvalitní obsah, akce, e-learning na zajímavá témata, ke kterým se církev staví. Můžeme nabídnout víc, ale musíme k tomu přizvat mladé lidi, kteří jsou teď třeba jen dvanáctiletí. Každý má nějaký talent a ten je potřeba využít. To si myslím je výzvou signálů.

A kde vidíš budoucnost svou? :-)

Svou budoucnost zatím zvažuji a vyhodnocuji, co by bylo to nejlepší. Na jedné straně jsou různorodé sny, na druhé straně realita a mezitím je proces, kterému se říká „co proto udělat“. Když se pak nějakou záhadnou matematickou trojčlenkou dojde k závěru, vyplivne se z toho pár možností a ty mají také čas. Čili jednoduše si teď hledám práci zejména v administrativě a s jazyky a pak se uvidí. Také se za to modlím. Tudíž dávám tomu čas. Kdo ví, třeba budu bydlet na hausbótu, či snad na zámořské lodi objedu svět, nebo na mě čeká práce v rodné hroudě. Uvidíme. :-)

Vendy se svatým Filipem Neri, patronem humoristů :-)

Máš pro nás, uživatele signály.cz, nějakou moudrou „radu“ na závěr tvého působení i tohoto rozhovoru?

Moudrá rada na závěr? To se musím zamyslet :-) … Nedávno, myslím, že to bylo tuto neděli (9. 2.), jsem byla na mši v Brně u Minoritů. Kázání měl bratr Robert Mayer. Sůl země byla stěžejním bodem kázání a mně se moc líbilo, jak to hezky vysvětloval. Asi nedokážu věrně opsat jeho kázání, ale přála bych nám signálníkům, abychom byli solí země.

Sůl ale může být bez chuti, nechá-li se rozmělňovat nepatřičnými věcmi. Já bych nám přála, abychom byli opravdoví k sobě i ve chvílích pochybností, modlili se upřímně (i za signály!) a když na to přijde, uměli se i přiznat k naší víře. Abychom se neuzavírali do naší samoty a možná i sobeckosti, ale uměli trávit čas s lidmi, jak s těmi, kteří to potřebují, tak i s přáteli a blízkými. Je to výzva, ale bez výzev bychom se strašně nudili, nebo snad ne?

Vendy, díky za rozhovor a za všechny uživatele děkuji za tvé působení na signály.cz.