Od začátku května 2013 jsme v sestavě Realizačního týmu zaznamenali dvě výrazné změny. Místo předsedkyně a koordinátorky signálů po Anetě Macanové (leukkippe) převzala Vendula Krůlová (vendykr). Z vedení redakce odešla Markéta Trmačová (majkiii), kterou vystřídala Renata Serynová (ReRoR) . Podívali jsme se na zoubek nejprve Vendule.

Vendy, jak se Ti daří v nové práci?

Daří se mi docela dobře, i když je toho samozřejmě hodně. Nové bydlení, rozkoukat se, jak to tady všechno chodí, ale jinak mám radost a těším se, až se všechno pořádně rozjede.

Kde jsi pracovala, než jsi přišla na signály?

Pracovala jsem na Diecézním centru mládeže v Českých Budějovicích a ještě před tím jsem byla na Ktiši, čili to byl takový kariérní postup. (smích) V Brně jsem pracovala u Minoritů, to byla moje první zkušenost s prací v církvi.

Myslíš si, že ti práce v církvi něco dala a nebo vzala?

Jak řekl jednou jeden kaplan pro mládež: "Práce v církvi je úslužná. Práce v církvi je dost." A to asi tak částečně odpovídá na tuto otázku. Mnoho mi toho dala, nejen peníze na živobytí, ale zejména možnost pracovat s mladými lidmi, být jim na blízku, moct nějak pozitivně ovlivňovat jejich životy, ale hlavně být s nimi. Vzala mi ale spoustu času, ve kterém není vidět hned ovoce z práce, a tak to na člověka někdy dopadalo. Nároky na svůj osobní a duchovní život jsou také vysoké. Často jsem se potýkala s tím, jak mohu pracovat, kde pracuji, když dělám to a to. Člověk musí mít jasně nastavené morální svědomí, ale hlavně prohlubovat vztah s Bohem. Když má člověk "duchovní akce" jako práci, může se stát, že sám zapomene na svůj vztah s Bohem, a to je chyba. Práce na signálech je také práce v církvi, ale je to úplně jiné, než to bylo na DCM. Je to pořádná výzva!

Proč jsi šla zrovna na signály?

Se signály jsem již měla předchozí zkušenost. Když jsem v roce 2009 pracovala v Brně, bydlela jsem i nějaký čas na s.life. Odešla jsem nejspíš právě včas, jelikož se všichni mí bývalí spolubydlící popárovali a vrcholí to vše smrští letošních svateb, tak nevím, kdo by na mne zbyl! (smích) Znala jsem tak skoro úzce Realizační tým a byla jsem jednu dobu i dost aktivní na svém blogu. Čili signály jsou velká část mého života. Když se mě z týmu ptali, jestli bych chtěla signály vést, nejdříve jsem měla pochybnosti a zvažovala jsem, jestli nezůstat na DCM. Modlila jsem se za to a i když pochybnosti byly, převládal ve mne klid s myšlenkou, že bych do toho měla jít, a tak tu jsem a budu se snažit, abychom společně signály posunuli někam dál.

Kam bys tedy chtěla signály posunout?

Momentálně mám takovou vizi dostat signály více mezi mladší generaci a také je dostat do škol skrze projekty z Evropské unie. Od září budu studovat tady na MUNI, tak bych se chtěla dostat více mezi studenty a vytvořit šikovný tým. Stávající tým je super, ale všichni pomalu ale jistě přemýšlí dříve nebo později o odchodu, tak to na mne klade nároky si pořádně vybrat jejich nástupce. Můj stávající tým nasadil vysokou laťku, nebude to jednoduché. Určitě by stálo za to také oživit vizuální stránku signálů. Pracujeme i na kvalitnějším obsahu. Nápadů mám vždy dost, ale je potřeba umět zvažovat své reálné možnosti.

Teď trochu jinak. Co máš ráda? Co tě potěší?

Potěší mě příjemná společnost a zábava. Potěší mě, když si na mě někdo vzpomene a chce mi jen tak udělat radost. Těší mě také dlouhé rozhovory na různá zajímavá témata, ale i spontánní akce. Třeba když vám někdo zavolá, jestli byste jen tak nechtěli jet na konferenci o demokracii v Íránu do Paříže a máte hoďku na to se rozhodnout. Zjistíte, že to skoro nic nestojí, je to úslužné a ještě k tomu se někam podíváte a hlavně ten člověk, který vám volal, vám to drží, protože je o to velký zájem. Tak se rozhodnete během pěti minut ... (smích). Tak takovéhle dobrodružné věci mě baví. Nebo jít po stopách poezie, historie, světců. Mám taky radost z dětí. Užívám si, že mohu být hodná teta, která je pošťuchuje a dělá s nima vylomeniny. Někdy si říkám, kde se ve mně ty kravinky berou. Pěkný film, hudba, kultura, sebevzdělávání se, ale hlavně dělat radost druhým a vidět je se smát.

Co by jsi popřála signálníkům?

Aby se nebáli chtít něco změnit k lepšímu, ať už tady na signálech, nebo jinde. Všude je potřeba, aby se našli lidé, které bude něco bavit a budou pro to něco zapálení. Stěžováním se nikdy nic nezmění. Přála bych nám všem, abychom se měli rádi, nezapomínali jsme na Toho, kterému jsme uvěřili, uměli se smát a byli na jedné vlně.